Ačkoli se to zdá v době coca-coly a záplavy dalších nápojů rozličných barev a chutí téměř neuvěřitelné, čaj stále zůstává hned po vodě druhým nejrozšířenějším nápojem na světě. Téměř všude, kde člověk na svých cestách usedne k odpočinku, je mu k občerstvení nabídnut právě šálek čaje. Jeho druhy a kvalita potom již závisejí na čajové kultuře konkrétní země a místních zvyklostech. Zkusme tedy společně nahlédnout do čajových obyčejů některých krajin.

Velká Británie a Irsko

Na britských ostrovech a v Irsku patří pití čaje rozhodně k životnímu stylu. Britové jej vypijí denně v průměru šest šálků a “Tea Time”, tedy čas, kdy je podáván, vlastně mnohdy ovlivňuje jejich denní program. V naprosté většině jsou zde k přípravě používány klasické směsi černých čajů a každá z  nich je určena k jiné příležitosti.

Vše je připraveno - následuje "Tea Time“

Den začíná s čajem Early Morning, který se pije ihned po probuzení, nejčastěji ještě v posteli. Až poté následuje snídaně, k níž patří Porridge, míchaná vejce se šunkou, někdy také ryba a samozřejmě Breakfast Tea s mlékem a občas i cukrem (káva jen na speciální přání !). Odpoledním šálkem bývá Afternoon nebo Five o´Clock Tea, k němu pak obložené sendviče nebo Scones (slané nebo sladké čajové chlebíčky) s marmeládou a čajové pečivo. Bohužel časy, kdy tzv. High Tea v britských rodinách znamenal čas pro setkání u velké rodinné večeře, se pomalu stávají minulostí. Tato tradice, při které se podává studená pečeně, míchaná vejce se šunkou, saláty, ovoce a moučník společně se šálkem silného čaje, zůstává živá spíše v některých skotských rodinách. Rozhodně si ale tento rituál můžete vychutnat, když si objednáte High Tea v některém z vyhlášených londýnských hotelů jako např. Ritz, Waldorf, Savoy nebo Brown´s Hotel.

Německo, Rakousko, Švýcarsko

V německy mluvících zemích jsou obecně konzumovány čaje všech druhů - od černých přes zelené a oolongy až po ovocné a bylinné.
U čajů zelených a černých je zde především kladen důraz na výběr kvalitních a mnohdy drahých druhů, a proto i v každém malém městečku či vesnici tradičně nalezneme buď přímo specializovaný čajový obchod nebo prodejnu přírodních produktů, drogerii či lékárnu s dobře zavedeným oddělením sypaných čajů, kde je možno koupit skutečně kvalitní sorty. Tato tradice je velmi silně ovlivněna skutečností, že město Hamburg je nejen obrovským přístavem a významnou vodní křižovatkou, ale také jedním z evropských čajových center. V jeho přístavních skladech se trvale nachází cca 7000-8000 tun čajových lístků z nejrůznějších pěstitelských oblastí. Němečtí obchodníci proto již odedávna měli přístup k této komoditě velmi snadný. Nejvíce čaje se spotřebuje v Ostfrísku ( rozkládá se na pobřeží Severního moře a zasahuje z Německa až po hranice Holandska ). Jeho spotřeba zde činí až 2,5 kg na osobu, což je asi 10x více než v ostatních spolkových zemích. Pití čaje je zde skutečným obřadem a až donedávna měly děti v této oblasti dokonce každý den “čajovou přestávku” ve školním vyučování proto, aby si mohly domů odskočit na svůj šálek. Nejméně čaje naopak vypijí obyvatelé východní části Německa, kteří spotřebují pouze 150 g čaje na osobu a rok.

Typický ruský samovar

Rusko

K ruské čajové kultuře patří samozřejmě samovar. Pracuje na jednoduchém principu: ve spodní části se nachází prostor pro dřevěné uhlí, na něm je nasazena cylindrická nádoba na vodu a zcela nahoře je umístěna konvička určená pro čajový extrakt - “čajnik”. Žár ze žhavého uhlí ohřívá vodu a současně také konvičku s čajem. Podle zvuku, jaký vydává ohřívající se voda, můžeme rozpoznat, v jakém stadiu varu se nachází. Nejdříve “zpívá”, potom “šumí” a nakonec “bouří”. Při šumění je již ten správný okamžik pro přípravu čaje. Do konvičky dáme asi dvojnásobné množství čaje oproti běžnému dávkování, otevřeme kohoutek nádoby s vroucí  vodou, zalijeme čaj a postavíme ji opět na samovar. Asi po 10 minutách se čaj může začít podávat – do šálku nebo sklenice nalijeme nejdříve čajový extrakt, který dle chuti dále zředíme horkou vodou. Konvičku umístíme zpět a vše můžeme opakovat dokud není spotřebován obsah konvičky či voda ze samovaru.
Z uvedeného postupu je zřejmé, že tímto způsobem můžeme připravit sice vydatný čajový nápoj, jeho aroma však díky kolísající teplotě vody může mnohdy značně utrpět.
V Rusku, stejně jako v ostatních státech bývalého Sovětského svazu, je čaj stále všudypřítomný. Ať už je člověk na návštěvě u místní rodiny nebo projíždí tuto obrovskou zemi Transsibiřským expresem, málokdy bývá důvod čaj si odříci. Většinou bývá podáván ze samovaru do sklenic s kovovými oušky – třeba silný gruzínský čaj s cukrem, jehož užití jako ochucovadla je v těchto krajích samozřejmostí. Chuť čaje se často také doplňuje kouskem citronu a někdy i lžičkou marmelády.

Francie

Ve Francii nalezneme o mnoho méně milovníků čaje než v Británii nebo Německu, zato však se téměř vždy jedná o velmi náročné zákazníky. Proto jsou zde upřednostňovány čajové sorty vysoké kvality, např. Darjeeling nebo Oolong. Pro ochutnávku čaje je potom Paříž skutečným rájem. Málokde potkáme tolik podniků s názvem “Salon de Thé”. Nejedná se však o čajovny v pravém slova smyslu, jaké známe např. od nás, kde by bylo možno vybírat si čaj z nepřeberného množství druhů a ten pak v přítmí a mnohdy vsedě na zemi popíjet. Jsou to spíše prostorné a noblesní kavárny nebo cukrárny (skutečně tedy salony ) s velmi poklidnou atmosférou. Čaj vždy vysoké kvality je zde připravován a servírován opravdu vybraným způsobem, je možno si k němu objednat čajové pečivo či některý z mnoha vystavených moučníků nebo dezertů a takto strávit zaručeně příjemnou chvíli. Můžeme se zde také v myšlenkách přenést do období zlatých časů těchto salonů – do 18. a 19. století, kdy zde byl čaj podáván v servisech ze stříbra nebo z nejjemnějšího porcelánu a jeho pití patřilo ke stylu vybrané společnosti v celé střední a západní Evropě. Koncem 19. století se popíjení čaje na veřejnosti ještě dále rozšířilo z metropolí do lázeňských měst, luxusních hotelů a jiných míst, kde se scházeli dobře situovaní hosté. Salon de Thé byl dříve dokonce jediných veřejným místem, při jehož návštěvě se dáma bez patřičného doprovodu nemusela obávat o svoji dobrou pověst. Některé z těchto vyhlášených čajových salonů v Paříži zůstaly dodnes, jiné zanikly. Skutečnou Mekkou pro pařížské milovníky čaje je prodejna čajů “Mariage Frerés” ( 30-32, rue du Bourg –Tibourg ) s malým čajovým muzeem a přilehlou restaurací. Rodina Mariage importuje čaj do Francie již od 17. století a dnes nabízí více než 200 čajových sort ze 30 zemí světa. Další příjemnou zastávkou - např. po prohlídce Louvru - může být salon Angélina (226, rue de Rivoli ), založený v roce 1903 rakouským cukrářem Antonem Rumpelmeyerem. Ve stylovém interieru jsou zde některé druhy čajů podávány ve stříbrných servisech. Pro zájemce o zcela jiný styl, imitující severoafrickou čajovou atmosféru, je možno doporučit posezení v La Moskguée (39, rue Geoffroy St. Hilaire).

Od Indie až po Bospor

Čajová kultura v Indii a Pákistánu – pravděpodobně o 2000 let mladší než čínská - je ještě doposud částečně ovlivněna anglickými kolonizátory. Čaj je v Indii nejen produkován, ale také hojně konzumován. Obzvláště pak na severu je upřednostňován silný assam s velkým množstvím cukru a mléka. V indických městech je možno koupit čaj ve stáncích na každém rohu za pár rupií. V oblasti Himálaje je připravován za použití velkého množství kardamomu a dalších druhů koření. Také při dlouhých cestách vlakem se všude setkáváte s tímto horkým osvěžením. Prodavači čaje jej nabízejí cestujícím a takto provozují své malé obchody.
V Afghanistánu se stal čaj národním nápojem. Stejně jako do Íránu, také sem vstoupil společně s čajem i samovar. Ale nejen do lidských domovů, také do místních čajoven (tschaikhana), ve kterých posedávají místní muži při silně oslazeném zeleném nebo černém čaji, pokuřují vodní dýmku a diskutují. Místní obyvatelé jsou velmi muzikální, a tak si velmi často sami dokážou toto posezení při čaji zpestřit hudbou a zpěvem.
V Turecku v současné době spotřeba černého čaje převyšuje spotřebu kávy. Čaj je zde podáván vydatně oslazený v malých sklenicích.

Východní a Jihovýchodní Asie

Ve východní Asii, obzvláště v tradičních pěstitelských oblastech jako je Čína, Japonsko a Taiwan, zůstává pro místní obyvatelstvo čaj stále nejoblíbenějším nápojem. V Číně se popíjí zelený čaj obzvláště mezi jídly v kteroukoli denní hodinu - ať už doma, venku na ulici, při obchodních jednáních, v restauracích a čajovnách, kancelářích i vlacích.
Zvláštním zážitkem je posezení nad šálkem čaje v některém z vyhlášených luxusních hotelů, odkud doposud nezmizel nádech koloniálních časů. K nim patří např. “Peninsula” v Hongkongu, “Raffles” v Singapuru nebo “Oriental” v Bangkoku.
V Tibetu je pozvání na čaj samozřejmým projevem místní pohostinnosti. Jeho příprava je však pro zvyky Evropana skutečně nezvyklá. Čajová cihla (čajové lístky slisované do tvaru cihly) je nasekána na kousky, které se povaří v hrnci s vodou. Tímto odvarem se poté naplní dřevěný soudek (Gugurtchai), přidá se sůl a máslo z jaka, popř. i kozí mléko a dřevěnou tyčí se vše míchá až do rozpuštění. Host je usazen v obytné místnosti s ohněm na polštář k nízkému stolku, kde má připravenu misku na čaj, zásobník s máslem a dózu s “čampou” (kaše z praženého obilí zformovaná do malých koláčků). V tibetských klášterech je čaj součástí náboženských rituálů a slouží zároveň jako jeden z obětních darů.

Japonsko

V Japonsku se čajová kultura rozvinula až do formy obřadu. Z pití čaje se stalo umění a současně spirituální cesta. Kromě precizního praktikování obřadu se u většiny obyvatelstva prosadily jeho jednodušší formy.
V zemi existují mnohé specializované obchody čajem, které vedle kvalitních čajů nabízejí i veškeré pomůcky k vykonání obřadu. Vedle tradičně připravovaných místních zelených čajů už zde člověk může zakoupit i dovážené čaje černé, oolongy a dokonce i čaje aromatizované, které již s obřadní kulturou nemají nic společného.

Afrika

Také v Africe je pití čaje velmi rozšířeno, nejpopulárnější je čaj v Egyptě a Maroku. V Egyptě se hojně popíjí silný Assam nebo různé druhy ceylonského čaje často dochucené cukrem, zato bez mléka. Pití čaje je populární doma stejně jako v restauracích a kavárnách. V chýších se čaj degustuje obvykle ze sklenic vsedě na koberci. V evropsky upravených kavárnách se dává přednost klasickým šálkům.
Maroko je známé svým “thé a la menthe” – zeleným čajem z Číny smíchaným s mátou. Takto se zde pije již od poloviny 19. století. Servírován je často ve sklenicích zdobených ornamenty, které jsou umístěny na měděných nebo dokonce stříbrných podnosech. To platí pro luxusní hotely. Jinak se čaj degustuje vsedě na koberci – podobně jako v Egyptě.

Amerika

Čaj se na americkém kontinentu proslavil především v souvislosti s “Boston Tea Party”, která odstartovala válku za nezávislost. Od té doby si zde čaj bohužel nenašel příliš pevné místo. Dnes se v USA pije pětkrát více kávy než čaje. Populární je především ledový čaj s množstvím cukru a citrónu. V plastové a instantní kultuře se také prosadil čaj v prášku, který se rychle připraví rozpuštěním ve vodě. Vysoce kvalitní čaje naproti tomu nejsou v USA ani v dalších amerických zemích příliš žádané.
V Jižní Americe je bezkonkurenčně nejpopulárnějším nápojem mate, které jsme přiblížili v samostatném článku.

Jak je vidět, kulturu pití čaje dosud nezasáhly zplošťující vlny globalizace. Různé kouty světa si do značné míry uchovávají své tradiční čajové zvyklosti. Čaj stále zůstává multikulturním nápojem, zároveň však podoby jeho přípravy, ochucení i způsobů degustace se v jednotlivých zemích někdy i značně liší. Je to dáno mnohasetletou tradicí jeho přípravy, která na rozdíl od módních nápojů posledních desetiletí má v jednotlivých civilizacích pevně vžité kořeny.
První čajové lístky byly pro přípravu lahodného nápoje použity již před 5000 lety. Pokud život na Zemi vydrží, pak jej čaj v různých podobách další tisíce let bude doprovázet.